O ŠKOLE
Ve školním roce 2025/2026 navštěvuje ZUŠ 325 žáků v hudebním, tanečním a výtvarném oboru.
Vyučování probíhá ve dvou budovách, v budově v ulici Palackého 64 probíhá výuka hudebního a výtvarného oboru, v ulici Žižkova 249 probíhá výuka tanečního oboru a hudebního oboru.
Cílem Základní umělecké školy Volyně je poskytovat základy vzdělání v uměleckých oborech a odborně připravovat pro studium na středních a vysokých školách s uměleckým zaměřením. Zároveň přinášet dětem do života poznání a vytváření uměleckých hodnot a estetického cítění. Společným úsilím všech pedagogů je výchova mladého člověka, který je schopen vlastního uměleckého projevu s určitým měřítkem hodnot, že i v umění jsou tyto hodnoty výsledkem cílevědomé práce.
Základní umělecká škola Volyně má mnoho úspěšných absolventů, kteří dnes pokračují ve studiu hudby a výtvarného umění na uměleckých školách u nás i v zahraničí.
HISTORIE ŠKOLY
O bratrech Boháčových z Volyně je třeba mluvit jako o celém uměleckém kvartetu, protože uměleckou dráhu odstartoval už jejich otec, a posléze v ní pokračovali všichni tři synové. Tři bratři, malíři a sochař, se významně zapsali do českého výtvarného umění přelomu 19. a 20. století a navždy jsou spjati se svým rodným městem na jihu Čech.
Umělecký rod Boháčů
Příběh
uměleckého rodu začíná u otce, Maxmiliána Boháče staršího (1854–1928),
který ve Volyni působil jako malířský mistr, malíř pokojů a dekorací. Byl to
on, kdo si v Palackého ulici postavil dům v novorenesančním stylu a silně si
přál, aby se z jeho synů stali vzdělaní umělci. Zplodil tři syny, kteří se
tomuto přání zcela oddali:
Maxmilián Boháč mladší (1882–1957), malíř, hlavní
osobnost tria.
Alois Boháč (1885–1945), malíř a pedagog.
Josef Boháč (1890–1978), sochař.
- Maxmilián Boháč (1882–1957): malíř, vůdčí osobnost
Nejstarší syn a hlavní postava bratrského uskupení. Vystudoval pražskou a vídeňskou Akademii výtvarných umění a strávil čas na studijní stáži v Mnichově. Byl všestranným a řemeslně vynikajícím umělcem.
Věnoval se především portrétní a krajinářské tvorbě, ale i figurálním kompozicím a aktům. Jeho dílo je považováno za osobitý přínos k tradicím evropské malby.
Restaurátorství a pedagogika: Spolu s bratry se věnoval restaurátorským pracím na historických budovách. V roce 1910 spoluzaložil v Praze Soukromou moderní malířskou školu bratří Boháčů, kde připravoval studenty na přijímací zkoušky na umělecké akademie.
Alois Boháč (1885–1945): kreslíř a pedagog
Prostřední z bratrů, vystudoval malířství ve Vídni s cílem stát se středoškolským profesorem kreslení a deskriptivní geometrie, což se mu splnilo.Byl výborným kreslířem, akvarelistou a známý je i jeho ilustračními pracemi plnými fantaskních figurek a skřítků. Působil jako oblíbený a uznávaný pedagog na gymnáziích (např. ve Velkém Meziříčí, Kroměříži a Karlových Varech), kde vychoval mnoho nadaných výtvarníků.
Josef Boháč (1890–1978): sochař a portrétista
Nejmladší z bratrů, který se na rozdíl od starších sourozenců vydal na dráhu sochaře. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Španiela.Suverénně ovládal sochařské řemeslo a plastickou anatomii lidského těla. Tvořil realistické až naturalistické portrétní busty (např. prof. Františka Lexy) a figurální díla (např. postavy z "Antického cyklu").
Odkaz v rodné Volyni
Bratři Boháčové po celý život udržovali silné pouto s rodnou Volyní. Jejich rodný dům v Palackého ulici (čp. 64), který postavil jejich otec, se stal centrem jejich uměleckého snažení.Nejmladší Josef Boháč, který žil nejdéle, daroval dům městu s přáním, aby po jeho smrti sloužil jako galerie děl všech bratrů.
Toto přání se sice nepodařilo uskutečnit v plném rozsahu (pozůstalost byla odvezena do Jihočeské galerie), nicméně dům i nadále slouží umění. Dnes zde sídlí Základní umělecká škola Volyně, a umělecký ateliér zůstal zachován v původní podobě. Hudba a výtvarná tvorba žáků tak v tomto domě žije dál, což je symbolickým naplněním kulturních ideálů celého rodu Boháčů.